Tvoření s hlínou. Lockdown v hlíně a naše účast ve výzvě Týden s hlínou.
Tvoření s hlínou. Lockdown v hlíně a naše účast ve výzvě Týden s hlínou.

V tomto článku bych se chtěla podělit o naše zkušenosti s tvořivou výzvou, která nese název „Týden s hlínou“, od Radky Rubešové. Já jsem si pro naše týdenní tvoření s hlínou zvolila pracovní název „Lockdown v hlíně“. Bylo 24. února a ve vzduchu už viselo uzavření školek i další možná omezení. Do té doby jsme se zapojovali pouze do kratších výzev, které byly zdarma. Ale hlína mě už nějakou dobu táhla a lákala. Před půlnocí jsem sedla k počítači a rozhodla jsem se, že objednám a zaplatím. Kdy jindy, když ne teď?

 

Co je Týden s hlínou?

Týden s hlínou je online tvořivá výzva pro děti a rodiče, jejíž autorkou je Radka RubešováHlína je materiál opravdu fyzický a živý, proto má tato výzva i svou fyzickou podobu. Po objednání a zaplacení nám domů přišel balíček s hlínou a knihou „Ruce v hlíně – tvořivá keramika pro děti“.

Balíček ke tvoření s hlínou.
Balíček ke tvoření s hlínou.

Další část výzvy probíhá online prostřednictvím emailů a Facebookové skupiny. Když jsem dostala přístup do skupiny, už tam čekala čtyři úvodní videa a další pokyny. Měla jsem na prostudování několik dní.

Společně s Maxem jsme se s hlínou seznamovali o víkendu a od pondělí pak začala chodit jednotlivá „zadání“, témata. Dohromady jsme si tedy s hlínou užívali celých 10 dní tvoření. Mimo to nám zůstala dvě témata, která jsme nevyzkoušeli kvůli materiálu, kniha s další inspirací a také kus hlíny, který jsme nestihli zpracovat (v balíčku byly 2 kilogramy).

Skupina je moc fajn záležitost. Ostatní účastníci výzvy zde sdílí své fotky, zážitky i prožitky. A i to je obrovský kus inspirace, nebo pohlazení po duši, když se třeba nedaří. 

Více o konceptu celého Týdne s hlínou se dočtete přímo na stránkách autorky.

Pár stránek z knihy Ruce v hlíně.
Pár stránek z knihy Ruce v hlíně.

A takto jsem shrnula naši první zkušenost s hlínou. Je to komentář pro autorku, Radku Rubešovou, přímo ve skupině na závěr celé výzvy. Ani po týdnu bych na něm nic neměnila:

„Můj základní poznatek: Hlína opravdu není plastelína! To, co hlína nabízí je daleko více, než modelování. Týden s hlínou jsem dlouho plánovala, ale teprve teď jsem našla odvahu. Syn (5let) do toho šel po hlavě a každý den jsme poctivě studovali náměty a zkoušeli, objevovali a tvořili. Vždy spolu, ale vždy každý na svém vlastním výtvoru a svým tempem. Mé obavy, že by taková výzva byla nad naše síly, se velmi rychle rozptýlili. Zároveň se mi potvrdila má očekávání, že tvořivé náměty od vás, jsou přesně to pravé pro nás dva. Jednoduchá témata, ale s takovým příjemným nenuceným náznakem kouzla či tajemna. Zároveň mnoho volného prostoru pro vlastní fantazii, kdy se člověk opravdu ponoří do tvoření. Téma přestane být zadáním, které je nutné splnit, ale stane se spíše rámcem, ve kterém se tvoří.“

 

Jak jsme si celou výzvu užili?

Nebudu tady vysvětlovat ani popisovat jednotlivá zadání, ale spíše naše postřehy a zážitky při tvoření. Výzvy od Radky Rubešové mám ráda a opravdu můžu říci, že nám tento styl sedí. Rádi tvoříme s Maxíkem společně a ještě radši „vedle sebe“. Každý podle své nálady, svých schopností a bez zbytečných rad, rýpání a zasahování si vzájemně do práce. I z této výzvy máme každý své vlastní obrázky a výtvory.

Pravou keramickou hlínu jsme si ohmatali poprvé v životě. Byla to tedy výzva ve všech směrech. Bude nás to s hlínou bavit? Jaké udržíme tvořivé tempo? Co nám to přinese nebo odnese? Nebude to nad naše síly?

Popravdě bylo to náročné, ale krásné. Max mě mile překvapil hned v úvodu. Hlína ho zaujala, měl elán a chtěl tvořit každý den. Sám se ptal jestli už máme nové zadání a co budeme dělat. Denně jsme s hlínou strávili jednu až dvě hodiny a je pravda, že na konci výzvy už nám došly síly.

S hlínou jsme si zažili i legraci. Například jsme hráli hliněný fotbal nebo cvrnkali kuličky do iglú. Měli jsme i hliněné safari, kdy za nás hlínu zkoumala zvířata.

Hliněný fotbal. Házení kuličky do branky.
Hliněný fotbal. Házení kuličky do branky.
Cvrnkání kuliček do iglú.
Cvrnkání kuliček do iglú.
Hliněné safari.
Hliněné safari.
Naše nej

Moje nej z celého týdne je jednoznačně hliněný domeček a malování šlikrem. Maxíka tedy možná více zaujala příprava šlikru, ale nakonec ho bavilo i samotné malování blátem. A já jsem jen s údivem koukala, jaké dílo stvořil. Měl naprosto volnou ruku. Já jsem si jen v průběhu tvorby několikrát v duchu posteskla větou: teď si to pokazil apod. Ale naprosto zbytečně. Když jsem ho přestala pozorovat a podívala se až na výsledek, zůstala jsem s otevřenou pusou zírat. Tak neuvěřitelně na mě ten jeho domek fungoval.

Malování hlínou. Malování šlikrem.
Malování hlínou. Malování šlikrem.
Hliněný domek barvený suchým pastelem.
Hliněný domek barvený suchým pastelem.
Moje hliněná lesní chatička.
Moje hliněná lesní chatička.

Oba dva jsme si hodně užili i písmena. Bylo to modelování, hlazení hlíny i práce s vodou. Při tomto tvoření jsme si i povídali a vzájemně si osahávali obrázky. Na omak zvítězily Maxíkovi pichláky. Já jsem ke svému úžasu později zjistila (až při prohlížení fotek), že se mi na papíře v jednu chvíli objevil kůň. Zkusili jsme si i obtisk hlíny s barvou. Písmeno si Maxík sám nazdobil.

Moje iniciála a zjevení koně.
Moje iniciála a zjevení koně.
Maxíkovo M s věžičkami a pichláky.
Maxíkovo M s věžičkami a pichláky.
Tisk barvou z hlíny.
Tisk barvou z hlíny.

Takhle krásně vypadá suchý pastel ve spojení s vlhkou živou hlínou. Škoda, že obrazy nejdou v této podobě uchovat na pořád. S hlínou je to prostě proces, cesta a v jejím průběhu často vznikají úžasné věci, které předčí samotné závěrečné dílo.

Tvoření s hlínou a malování suchým pastelem.
Tvoření s hlínou a malování suchým pastelem.
Maxíkova hliněná krajina.
Maxíkova hliněná krajina.

 

Mističky, skřítci a hliněné obrázky

Zažili jsme si i pravé modelování a tvarování hlíny. A je to fakt úplně jiný zážitek než modelína. Z mističek měl Max trochu obavy a frfňal, ale pak byl mile překvapený a pyšný na svou první misku. Výtvory se nám oběma líbili, tak jsme si je ještě obarvili a nechali na památku. Vznikl i sněhulák a několik hliněných náramků.

Hliněné náramky.
Hliněné náramky.
Při tvoření s hlínou jsme se i náležitě a tematicky zdobili.
Při tvoření s hlínou jsme se i náležitě a tematicky zdobili.
Naše první mističky a sněhulák.
Naše první mističky a sněhulák.
Misky jsme si ozdobili akrylovými barvami.
Misky jsme si ozdobili akrylovými barvami.

Z výzvy jsme museli vynechat textilní texchniky, protože jsem si včas neobstarala materiál. Ale nebýt této komplikace, nevznikly by naše hliněné obrázky. Já jsem si podle námětu z knihy začala tvořit rodinku. Max zkoušel různé experimenty, ale po chvilce chtěl také vyválet plát hlíny a vytvořil si hrad (jsou to Dívčí hrady v Pavlově). Pak mi ještě pomohl dotvořit rodinku. Jsme náležitě vlasatí a chlupatí podle skutečnosti. Oba obrázky jsme lehce obarvili akrylovými barvami.

Obrázky z hlíny.
Obrázky z hlíny.
Rodinka po obarvení a vyschnutí.
Rodinka po obarvení a vyschnutí.
Maxíkův hrad. Poctivě si vyryl i nápis.
Maxíkův hrad. Poctivě si vyryl i nápis.

Na závěr nesmím zapomenout na skřítky. S nimi naše putování s hlínou končilo. Na jejich tvorbu jsem se moc těšila, protože to byl moc krásný a jednoduchý námět. Už se ale začala projevovat únava. Maxík hodně brblal, že mu to nejde, že je hlína tvrdá a voda je studená. Pak se mu začala pomalu špičatit čepička a tvoření si začal užívat. Rozhodli jsme se zopakovat i experiment s barvami.

Tvoření skřítků z hlíny.
Tvoření skřítků z hlíny.
Skřítci po nabarvení a vyschnutí.
Skřítci po nabarvení a vyschnutí.

Asi po dvou dnech, když skřítci pořádně vyschli, jsme je vzali na procházku do parku. Dotvořili jsme jim ruce z větviček a postavili jsme pro ně domeček. Já jsem si ještě udělala pár fotek, to mě moc bavilo.

Domeček pro skřítky.
Domeček pro skřítky.
Můj skřítek a sněženky.
Můj skřítek a sněženky.
Skřítci na stromě.
Skřítci na stromě.

Pokud jste dočetli až sem, věřte, že delší už to nebude. Závěrem bych mohla maximálně zopakovat „svá slova“ o výzvě, která jsem uvedla v úvodu článku. Každopádně bylo hezké si znovu projít fotky, zážitky i výtvory, které nám zůstanou doma na památku.

 

Hlína nás nepustila

Týden s hlínou oficiálně skončil před třemi týdny. Co mě těší je, že facebooková skupina stále žije. Hodně lidí si tvoří svým vlastním tempem a sem tam se objeví nové příspěvky s výtvory. Co mě těší ještě více je fakt, že si Max sám po třech týdnech řekl o zbytek hlíny. Původně si chtěl jen hrát, ale pak si vzpomněl na labyrint z knihy (fotka, která ho zaujala hned při prvním listování) a chtěl si ho zkusit udělat. Tentokrát jsme tvořili společně a zase nás to hodně bavilo.

Labyrint z hlíny. Bludiště pro skleněnky.
Labyrint z hlíny. Bludiště pro skleněnky.

Z hroudičky hlíny, která nám zůstala, jsme si vymodelovali i několik kuliček. Kuličky jsme barvili akrylovými barvami v krabici. Splnili jsme si tak i poslední zadání ze samotné výzvy.

Jarní louka - malování kuličkami v krabici.
Jarní louka – malování kuličkami v krabici.

Malování v krabici pomocí kuliček jsem chtěla s Maxem zkusit už dříve. Teď jsme to měli dvě mouchy jednou ranou. Obarvili jsme kuličky, prý připomínají malé zeměkoule. A ještě nám na dně krabice vznikl tento obraz. Maxík ho pojmenoval „jarní louka s kytkama“.

Naše hliněné kuličky, které vypadají jako malé zeměkoule.
Naše hliněné kuličky, které vypadají jako malé zeměkoule.
Líbil se ti článek, tipy nebo inspirace? Sdílej je s ostatními.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Přečetl/a jsem si obchodní podmínky a zásady o ochraně osobních údajů a souhlasím s nimi