Zimní počasí nám konečně přeje. V týdnu jsme stihli postavit sněhuláka a zajít na kopec bobovat. Na víkend jsme naplánovali výjezd na chalupu k babičce a já jsem pro Maxe přibalila překvapení – pokusy se sněhem. Vybrala jsem čtyři jednoduché experimenty a připravila jsem k nim pracovní listy. Jsou to dva záznamové archy, kde je popsán postup a slouží také na poznámky z pozorovaní. Odkaz na pracovní listy ke stažení najdete na konci článku.
Kolik vody je v plné sklenici sněhu?
Sníh je vlastně zmrzlá voda, která padá z mraků stejně, jako když prší. Ale množství sněhu, které napadne měříme v centimetrech, kdežto déšť se počítá na milimetry. Kolik je tedy vody v plné sklenici sněhu? Pokusy se sněhem nám to názorně ukázaly.
Venku jsme naplnili velkou zavařovací sklenici sněhem. Sníh jsme dokonce do sklenice trochu napěchovali. Značku jsme vytvořili pomocí gumičky, kterou jsme navlékli přes hrdlo a označili si kolik bylo sněhu ve sklenici.
Nechala jsem Maxe, aby si tipnul výsledek pokusu. Vybral si první variantu, že vody bude ve sklenici stejně jako sněhu. V teple u krbu poté pozoroval, jak sníh pomalu taje a kam se posunuje hladina. Výsledek si poznamenal do pracovního listu.
Proč se v zimě solí chodníky?
V tomto experimentu jsme si udělali takovou malou simulaci, co se děje v zimě na chodníku. Nejprve jsme si na kousek dlažby vytvořili hromádku sněhu. Poté jsme se ji snažili pořádně udusat. Různě jsme přes ni přecházeli a skákali, zkoušeli jsme jak sníh pod botami tuhne a zda se klouže. Poté jsme na jednu polovinu nasypali kuchyňskou sůl.
Znovu jsme pozorovali, co se bude na chodníku dít. Zpočátku jsme neviděli moc rozdíl. Po několika minutách bylo už zřetelně vidět, že na posolené části sníh taje. Asi po 30 minutách jsme se zkusili po posolené ploše projít. Místo otisku boty, zůstala na chodníku jen břečka, zbytek rozpuštěného sněhu.
Je bílý sníh opravdu čistý?
Tento pokus se hodí pro všechny malé ochutnávače. Je to názorná ukázka, že sníh není zmrzlina.
Okolo domu jsme na čtyřech různých místech nabrali sníh do menších skleniček. Ty jsme si označili čísly a do pracovních listů jsem zapsala, kde jsme sníh nabírali. Skleničky jsme umístili do tepla a čekali, až se sníh rozpustí.
Poté jsem skleničky postavila na bílý papír a sledovali jsme, zda je voda ve sklenicích čistá. Nejhůře dopadl sníh, který jsme nabírali na příjezdové cestě. Ačkoliv vypadal čistě bílý, ve vodě plavala spousta nečistot. Na pomyslné druhé místo od konce se dostala sklenička se sněhem, který jsme sbírali z kapoty auta.
Dvě skleničky jsme naplnili na trávníku. Vyhrála sklenička, kterou jsme naplnili vrchní vrstvou čerstvého sněhu. Zde byla rozpuštěná voda opravdu čistá. Druhou skleničku jsme plnili spodnější vrstvou sněhu a ve vodě nám plavala stébla trávy a jehličí.
Proč nosíme rukavice – zkouška materiálů
Poslední pokus jsem pracovně nazvala – proč nosíme rukavice? Zvířata chrání v zimě před chladem vrstva tuku a zimní srst. Lidé se před chladem chrání oblečením z vhodných materiálů. Při tomto pokusu jsme testovali různé materiály a jejich schopnost ochránit ruce před chladem.
Nejprve jsme si položili na sníh holou ruku a vnímali, jak sníh studí. V neděli už slušně mrzlo, takže to opravdu studilo. Poté jsem do sněhu položila různé materiály a zkoušeli jsme, jak nás před sněhem ochrání. Do pracovních listů jsem připravila papír, bublinkovou fólii, karton a ručník. Nakonec jsme testovali i kousek polystyrénu.
Jestli máte doma malé vědátory, stáhněte jim pracovní listy a můžete si tyto jednoduché pokusy také vyzkoušet.
Pracovní listy pro pokusy se sněhem
Pokud zrovna nesněží, můžete v teple domova vyzkoušet pátrací hru Najdi sněhuláka.
Nebo si vyrobit saně z ruliček a uspořádat závody psích spřežení.
