Slib je slib. A sliby se mají plnit. Maxík si přál jít do školky za vlka. Naštěstí jsem se letos o karnevalu dozvěděla týden dopředu, takže bylo na přípravu více času. A další štěstí jsem měla i při hledání inspirace. Hned napoprvé, po zadání hesla, na mě na Pinterestu vykoukla krásná maska vlka. Navíc dělaná ručně mojí oblíbenou technikou – kašírováním.
Loni jsme měli na přípravu jen pár hodin a omezovalo nás i téma: lidová řemesla nebo zvířátka. Vybrala jsem pro Maxe vhodné oblečení a naaranžovala jsem z něho mlynáře. Pro letošní rok měl slíbeno, že si vybere sám. Nejprve jsem byla jeho volbou lehce zaskočená, ale nakonec byla maska vlka super výzva. S kašírováním už máme hodně zkušeností, takže se zapojil i Max a celé tvoření jsme si parádně užívali. No a z výsledku jsem sama hodně překvapená. Můj malý vlček je boží.
Použitý materiál a pomůcky:
- noviny, balící papír
- kousky kartonu
- alobal
- škrobové lepidlo na kašírování
- temperové barvy
- staré tepláky a pánská ponožka
- nůžky
- tavná pistole
- lepící páska
Maska vlka
Začátek tvorby byl celkem oříšek. Maska vlka už je trochu vyšší level, než horkovzdušný balón, kdy nám stačilo nafouknout balónek a obalit papírem. Kostru hlavy jsem připravovala skoro celé dopoledne, když byl Maxík ve školce. Použila jsem alobal, pevnější papír, ruličky a metry lepící pásky. Celá maska je vlastně taková čepice, která volně sedí na hlavě, ale nepřekrývá obličej. Součástí zadání od Maxe byl také dlouhý špičatý čumák.
Odpoledne jsme kašírovali. Opět jsme použili lepidlo ze škrobu (cca 3 lžíce kukuřičného škrobu na 1/2 vody a lehce povařit). Obalovali jsme hnědým balícím papírem namáčeným v lepidle. Kašírování má obrovskou výhodu, že hotová maska je i přes svoje rozměry lehká. Škrobové lepidlo masku krásně zpevní a je naprosto nezávadné a nesmrdí.
Usychání masky jsem trochu uspíšila fénem a ještě večer jsme stihli první nátěr šedou barvou. Na celou masku jsme použili pouze obyčejné tempery. Maxík si nabarvil i jazyk vystřižený z kousku kartónu.
Později večer, asi do půlnoci, jsem malovala další detaily. Lehce stínování bílou a černou barvou, které připomíná srst a výrazné modré oči.
Poté jsem masku odložila na topení, kde do rána krásně vyschla a ztvrdla. Ráno už jen zbývalo vlepit do tlamy jazyk a zuby. Zuby jsou nastříhané trojúhelníčky z bílého lesklého kartónu. Zuby i jazyk jsem do masky vlepila tavnou pistolí.
Srst a ocas
Dalším krokem bylo doladit oblečení a splnit Maxovo poslední přání na velký ocas. Nejsem žádná švadlena, takže jsem si opět musela poradit tavnou pistolí. A samozřejmě další omezení, nikde nic pořádně nekoupíte. Na druhou stranu takovou záplavu krásných doma vyrobených masek, které tento únor vídám na Facebooku, jsem ještě nikdy neviděla.
Nápad na ocas z velké pánské ponožky přišel vhod. Díky němu jsem objevila i staré roztrhané tátovi tepláky. Ponožku jsem vycpala a na špičku jsem nalepila světlejší kus teplákoviny. Podélně jsem nalepila další pruh, který jsem nastříhala na trojúhelníčky jako imitaci srsti.
Protože jsme masku vyráběli hlavně kvůli karnevalu ve školce, nechtěla jsem na tělo vymýšlet nic složitého. Nalezené staré tepláky byly ideální. Nejprve jsem ustřihla nohavice a konečky kapes. Doprostřed jsem vlepila tři bílá kolečka, jako náprsenku. Roztřepenou látku jsem opět nastříhala na trojúhelníčky a konečky jsem lehce dobarvila černou barvou. Tepláky se dají obléknout jako tričko a pomocí šňůrky se utáhnou kolem krku. Utažením se látka nařasí a vytvoří efekt srsti. Na vycpanou ponožku jsem nalepila široký pruh látky, pomocí kterého se ocas jednoduše uváže kolem pasu. Zbytek jsme doladili tričkem s černými rukávy a černými punčochami.
